Reportáž ze Stockholmu

Millenium Tour — Po stopách Stiega Larssona a jeho knihy

(Marek Sečkař)

Trilogie Milénium je samozřejmě fiktivní příběh s fiktivními postavami. Odehrává se však v reálném prostředí. Členitá topografie Stockholmu je pro detektivní pátrání jako stvořená, nemá tedy smysl vymýšlet si kvůli němu nové město. Stieg Larsson si od Stockholmu vypůjčil scénu pro svůj román, na oplátku mu ale věnoval něco stejně cenného: celou jednu významovou vrstvu, která se postupně stává pevnou součástí města. Tak jako je londýnská Baker Street jednou provždy spojena s Sherlockem Holmesem, mnohá zákoutí Stockholmu budou odnynějška natrvalo osídlena postavami Stiega Larssona. Pátrat po stopách Milénia přichází do Stockholmu stále více nadšených čtenářů, především švédských, ale dnes už i zahraničních. Vydejme se v jeho stopách i my.

Naše cesta nepovede místy, na která se chodí dívat většina běžných turistů, tradiční pamětihodnosti a atrakce zůstanou tentokrát stranou. Stieg Larsson umístil jeviště většiny stockholmských událostí svého románu na Södermalm, ostrov nacházející se jižně od městského centra. Zatímco samotný střed města, situovaný na ostrůvcích Stadsholmen a Riddarholmen, se v posledních letech mění ve skanzen plný obchůdků se suvenýry a moderní centrum na severu sice vykazuje nesporné architektonické kvality, které však ocení zřejmě až některá z příštích generací, zde na „Söderu“ stále ještě vane duch starého Stockholmu. Tato čtvrť vznikla v průběhu devatenáctého století na prudkých skalnatých srázech a až donedávna byla z centra obtížně přístupná. Dodnes zde upoutají pozornost přes sto let staré výtahy, díky nimž se sem lidé snáze dostali ze středu města, pokud se jim nechtělo namáhavě stoupat strmými uličkami.

Ostrov Södermalm při pohledu od stockholmské radnice.

Svahy Södermalmu při pohledu od Stavidla.

Spojnicí mezi středem města a Södermalmem je Slussen neboli Stavidlo, místo, kde se vody jezera Mälaren vlévají do Baltského moře. Dnes Stavidlo funguje jako prvořadý dopravní uzel a významný orientační bod. V roce 1935 zde byla postavena na svou dobu jedinečná mimoúrovňová křižovatka, která se brzy stala symbolem celého města. Dnes už působí poněkud zchátrale, a dokonce zaznívá názor, že je spíše pro ostudu a měla by se nahradit něčím hezčím a novějším.

Stavidlo při pohledu z věže výtahu Katarinahissen. V pozadí Staré město.

Východně od Slussenu stoupáme křivolakými uličkami do strmého svahu. Právě kvůli příkrým srázům byl Södermalm až do vybudování výtahů na počátku dvacátého století poněkud oddělen od městského centra. Dámy v nabíraných sukních a pánové v lakýrkách se sem vyškrábali jen stěží, proto byla tato oblast až donedávna doménou spíše městského proletariátu. Teprve v posledních desetiletích se změnila ve vyhledávanou lokalitu s vysokými nájmy.

Strmá söderská ulička.

Moderním trendům v bydlení podlehl i Mikael Blomkvist. Právě sem, na slepý konec ulice Bellmansgatan, umístil Stieg Larsson bydliště svého protagonisty — novogotický dům v těsném sousedství výtahu Mariahissen, odkud máme celý Stockholm jako na dlani. Pro romantického hrdinu bychom skutečně těžko našli romantičtější lokalitu. Literární historie tohoto místa ovšem sahá mnohem dále. Právě sem byl částečně situován děj nejslavnějšího románu Augusta Strindberga Červený pokoj. To bylo ovšem v dobách, kdy zde bydlely především chudší společenské vrstvy.

Slepé zakončení uličky Bellmansgatan. Vlevo horní stanice výtahu Mariahissen, vpravo dům Mikaela Blomkvista.

Dům s věžičkou. Bydlel právě zde Mikael Blomkvist?

Stockholm, jak se jeví z romantického bytu Mikaela Blomkvista.

Nyní opustíme starobylou čtvrť kolem ulice Bellmansgatan a projdeme po úzkém chodníku visícím na skalách vysoko nad nábřežím Söder Mälarstrand. Rázem se ocitneme ve zcela jiném prostředí tvořeném strohou zástavbou pocházející převážně z meziválečného období. Stojíme na dlouhé třídě Hornsgatan, před podnikem nesoucím jméno Mellqvist Kaffebar. Toto stanoviště naší cesty však nenáleží do světa fikce. Jak známo, Stieg Larsson nebyl jen autorem detektivek — dlouhá léta pracoval především jako nezávislý novinář zabývající se mapováním projevů extrémní pravice na švédské veřejné scéně. Přitom žil svobodným a mírně neuspořádaným životem, bez zábran popíjel a kouřil, dlouhé hodiny trávil v restauracích. A právě Mellqvistova kavárna mu léta sloužila jako místo, kde si domlouval schůzky, kde četl noviny, sedával u svého oblíbeného stolku, před sebou otevřený laptop, po ruce nezbytný šálek kávy a nedopalky přetékající popelník. V tomto prostředí vznikly mnohé jeho politické články, investigativní reportáže přímo z lůna skinheadských a neonacistických skupin, ale také velká část trilogie Milénium, kterou začal psát jen sám pro sebe a pro vlastní potěšení, jež ho ale nakonec nejvíce proslavila. Mellqvistova kavárna zůstala oblíbeným stockholmským podnikem, Larssonova smrt na jejím provozu nic nezměnila. Turisté, kteří se zde už pár let zastavují, se však mohou aspoň podívat na stolek, u nějž spisovatel trávil dlouhé hodiny v zamyšleném osamění nebo v debatách s přáteli a spolupracovníky.

Díky Stiegu Larssonovi se Mellqvistova kavárna stala oblíbenou atrakcí. Na tomto snímku si ji fotografuje maďarský turista.

A opět se posouváme o kus dál, tentokrát míříme po dlouhé rovné třídě Hornsgatan zpátky na východ ke Stavidlu. Ještě než se k němu dostaneme, odbočíme napravo do změti uliček a vzápětí se vynoříme na další, tentokrát severojižní tepně Söderu, jež nese jméno Götgatan. Zde, v místě, kde se tato třída kříží s uličkou Hökens Gatan, se nachází střed všeho, totiž redakce měsíčníku Milénium. Časopis Milénium je pouhou smyšlenkou, ovšem zasazenou do reálných souvislostí. Podle románu sídlí jeho redakce v pátém patře domu na adrese Götgatan 19, nad kancelářemi hnutí Greenpeace; a když se ocitneme na místě, můžeme konstatovat, že dům skutečně existuje, jedno jeho patro má dokonce opravdu pronajato hnutí Greenpeace. Budova má však patra pouze čtyři. Redakce Milénia tedy sídlí tam, kde v reálu už začíná obloha.

Götgatan 19 — zde sídlí Milénium.

V tuto chvíli se nacházíme opět v těsné blízkosti Stavidla, stačí vlastně sejít jen pár metrů dolů po strmě se svažující ulici Götgatan. Okruh je tedy téměř uzavřen. Kdybychom chtěli, mohli bychom v prohlídce pokračovat v jiných částech města; nedaleko odtud se nám však nabízí ještě jedna, možná zdaleka nejlepší atrakce. Od redakce Milénia se vydáme na jih, dále od centra, a brzy dorazíme k restauraci Kvarnen na ulici Tjärhovsgatan, Larssonovu oblíbenému podniku. Toto je opět místo spadající do oblasti hmatatelné reality, navíc místo s vynikající gastronomickou pověstí. Skvělým zakončením naší cesty se může stát třeba jemný skandinávský losos s bramborovou kaší, díky němuž vezmeme na milost i slabé, po lahodné vodě horských pramenů poněkud chutnající švédské pivo.

Larssonova oblíbená restaurace Kvarnen.